09.08.2013 12:18

Zabijáci v reálném životě a jejich role.

5-8-2013

Týdenní komentář Benjamina Fullforda - mluvčího „Společnosti Bílého Draka“.

Důvod, proč jsem se dostal k tomu, abych poznal osobně mnoho zabjáků byl ten, že jsem dlouhý čas pracoval jako finanční novinář. Nepotřebujete mnoho času - informujíce ostatní o těchto záležitostech - na to, abyste pochopili, že svět financí je intimně propojen s organizovaným zločinem na nejvyšší úrovni. Jako výsledek toho všeho, s nabídkou pravdy čtenářům, je také nezbytné svým způsobem vyhledávat zdroje informací uvnitř syndikátů organizovaného zločinu. Hlavním pravidlem je, že gangsteři nemluví s novináři, takže mě trvalo nějaký čas ujistit je, že nejsem policajt, ale kronikář, a že nebudu psát něco, co bude osobně kriminalizovat moje zdroje.

A tak se stalo, že jsem začal poslouchat mnoho historek z hlubokého podsvětí, zvláště z Japonska. A proto, také, tenhle týden, budu vyprávět něco, co jsem zaslechl o skutečných profesionálních zabijácích.

Jedna z forem, jak se dostat mezi zabijáky profesionální úrovně je něco, co je známo pod eufimistickým názvem: „ poslat někoho pracovat na rybářskou loď“. To znamená, že člověku, který se zadluží vůči půjčkovým žralokům, se řekne, že půjde pracovat na nějakou rybářskou loď, a že výplata bude odečtena jako platba dluhu. To co se oběti neřekne, je že rybářská společnost podepíše určitou pojišťovací strategii poměrně velkých rozměrů na jeho jméno a že ho „odnese jedna vlna“ během rybářské kampaně.

Potom jsou mrtví, kteří jsou součástí válek mezi různými skupinami. Ve starých časech, když měla yakuza ještě poněkud lepší vztahy s policií, pokaždé, když jeden člen skupiny zabil jiného ze skupiny rivalů, tak se někdo ze skupiny vydal a doznal se k vraždě. V těch časech se prostě lidé „vypařovali“.

Jeden šéf jedné z největších skupin v Japonsku popsal svou účast na tomto typu válek. První věcí, ktero jeho skupina udělala, bylo to, že okamžitě opustili veškeré své úřady a známá místa, ve kterých se byli zvyklí pohybovat. Členové se také oblekli do sportovních košil a bot a spali v místnostech jako karaoke a podobných. Tipickou vraždou byla tichá kulka nebo nůž a potom se tělo rychle hodilo do kufru auta a zavezlo se na pole, kde se zahrabalo do mělkého hrobu. V Japonsku se tělo rozloží kompletně v nějakých pár letech a nezanechá po sobě stopy.

Vysoký hodnostář jedné skupiny potvrzuje taktéž, že zabil osobně víc jak 100 rivalů, především ve svém mládí, když pracoval ve „Zlatém trojuhelníku“ a přepravoval zlato a heroin pro CIA. Většina jeho obětí skončila v mělkých hromadných hrobech. Jiný říká, že zabil 18 rivalů, především v Japonsku, a také říká, že používal mělké hroby pro jejich eliminaci.

Nicméně, nejúspěšnější metody likvidace mrtvol zahrnují to, že se z nich udělají balíčky pikantního masa a prodávají se jako potrava nebo se vaří a udělá se z nich polívka s nařezanýma nudličkama. Když se vaří, jediné co zbyde jsou plomby, které se rozpustí zvlášť. Jedna skupina dává přednost nádržím s kyselinou.

Jedna z prvních japonských vražedkyň, která pracovala přímo pro předsedu jedné z největších světových bank říká, že uřízla vždycky kousek prstu - „jeden kloub“, aby šéf dostal informaci, kterou potřebuje. A pokračovala tak, že obtočila tělo olovem a hodila do oceánu. Tak si vydělávala na živobytí.

Za těmito osobami existuje určitá sféra profesionálů, kteří se specializují na zabíjení politiků a jiných osob vysoké úrovně. Jejich metodou je používání ricinu, který vybudí mozkovou příhodu nebo extraktu z ricinového oleje, který zapříčiní srdeční infarkt. Zabijácká metoda s použitím mozkové příhody zaviněné ricinem se používala pro zabíjení různých pov álečných japonských premiérů, včetně Keizo Obuchiho, Masayoshi Ohiry a Kakuei Tanaky. Japonský premiér Ryutaro Hashimoto byl zabit prostřednictvím jedu vloženého do análu. Osobně jsem volal do volebního obvodu a přiznali, že zemřel na „neznámé střevní bolesti“.

Nicméně nejhorší ze všech případů vražd japonských premiérů byl, a je to bez pochyby skutečný příběh, je to, co se stalo premiérovi Noborovi Takeshitovi. Ve shodě se dvěma nezávislými zdroji; jedna je člen japonské královské rodiny a další je vysoký důstojník veřejné bezpečnostní policie. Takeshita byl převezen na Aljašku zabijáky, kteří pracovali pro korporátní americkou vládu.

Tam byl pronásledován svlečený do naha ve sněhu helikoptérou a předtím, než ho zabili mu rozdrtili varlata, potvrzují oba. Jedno video z jeho vraždy bylo ukázáno vysokým a mocným japonským agentům jako výstraha, co se stane, jestli by zamýšleli to samé co on. Velký zločin Takeshity, stejně jako Hashimotův, spočíval v tom, že nechal veřejně diskutovat možnost prodat některé bony korporátní americké vlády, které byly v japonských rukou. Oficiální historka pak byla, že Takeshita „zemřel v nemocnici“.

Jiná preferovaná forma zabjeníí prominentních lidí je to, že smrt vypadá jako sebevražda. Když jsem pracoval pro Forbes a dělal jsem kroniku z historie Tadao Honma, prezidenta Aozora Bank.

http://www.forbes.com/forbes/2000/1030/6612066a.html

Honma, zemřelý vysoký manažer Japonské Banky se postavil proti tomu, že všechny depozity jeho banky se vyprázdní a budou poslány do Severní Koreje. Výsledkem bylo, že se díval do ústí pistole, když psal závěť, před tím, než byl oběšen. Jeho smrt byla tedy považována za sebevraždu. Ačkoliv můj bázlivý vydavatel Forbesu snižoval můj zdroj na „zmatky z ulice“, zdroj byl zrovna jede z nejstarších japonských gangsterů a jeho skupina byla, která tu vraždu provedla.

V jiném případě to byl Kuniji Miyzaki, expresident Dai Ichi Kangyo Bank, teď je součástí Mizuho Bank, který přijmul návštěvu jedné skupiny v tmavém oblečení noc bezprostředně předtím, než měl jít udělat prohlášení o finančním skandálu. Když muži vyšli z domu, byl nalezen oběšený. Smrt byla sebevražda, přestože novináři periodika Yomiuri všemu přihlíželi a popsali to v anglickém deníku Yomiuri (nejpřednější japonský deník odmítl příběh publikovat).

Zbývá jen dodat, že většina novinářů byli také zabiti tímto způsobem. Také byli popraveni veřejně. Krátce před tím, než Daniel Pearl, z Wall Street Journal byl sťat v pákistánu vojáky Al-Kajdy, Forbes mě požádal, abych jel do Pákistánu. Můj instinkt mě říkal, abych šel od toho, a jsem si setsakra jistý, že kdybych tam býval šel, tak ne Daniel Pearl, ale já bych byl ten bez hlavy. Navíc, můj kolega Pavel Chlebnikov byl zastřelen několika výstřely v r.2004 ve chvílích, ve kterých jsem i já přežil pokus o vraždu. Oba dva jsme zrovna vyšetřovali kriminálníky vysoké úrovně napojené na s Henri Kissingera a kriminální syndikát Skupiny Federálních Rezerv v tom čase. Chlebnikov vyšetřoval ruského magnáta Borise Berezovského (který pomáhal okrádat rusko pro federály) a, částečně taky, jeho zapletení do vraždy jednoho ruského novináře alto perfil?. A Berezovsky byl zavražděn nedávno v Londýně neznámými lidmi.

V mém případě jsem byl otráven dvakrát. Jednou se ke mě přiblížil někdo s indukčním zařízením na elektronický infarkt, dvakrát jsme byl přiražen ke zdi ozbrojenými muži, jindy mě srazil taxík s vyjímečnou rychlostí..atd. To jenom ukazuje jak zoufalí jsou mafiáni kontrolující západní finanční systém, na to, aby nám znemožnili objevit rozkrádání, zabíjení a podplácení podporovaných  ničím víc než výhružkama přímo v srdi západního finančního systému.

Toto všechno se však brzy změní..

 

Zdroj a komentáře  angličtině:

 http://benjaminfulford.net/2013/08/06/real-life-assassins-and-their-role/

Zdroj a komentáře ve španělštině:

http://benjaminfulfordcastellano.wordpress.com/   

Peníze pro všechny:

http://www.basicincome2013.eu/

—————

Zpět


Kontakt

CENTRO DE ASTROLOGÍA EXPERIENCIAL


http://ceacan.webnode.es/